Stavěli jsme TRF 414M

Dne 28.9.2002 jsme si z modelářské výstavy Model hobby přivezli stavebnici TRF 414 M od Tamiye dováženou do ČR firmou MPM spol.s.r.o.. Na výstavě jsme vyzískali od Jirky Opla drobné zkušenosti. Zbývající materiál potřebný k dokončení modelu jsme měli doma od Martina Kořínka.

Rozbalená krabice obsahovala několik sáčků s veškerými díly ke stavbě modelu. Z obrázku to není patrné, ale je jich dost.

Krátce jsme prohlédli návod. Ten je, jak už je u Tamiye zvykem dostatečně podrobný s dobře rozkreslenými obrázky. Dobrou pomůckou je levý sloupec na každé stránce, kde jsou některé díly vyobrazeny v měřítku 1:1. Zdeněk už byl značně netrpělivý a chtěl rychle stavět. Před tím však přišlo otcovské domlouvání o pečlivosti a o drobnostech, na které nás upozornil Jirka. Zdenda postupoval podle návodu, se stavbou neměl žádné problémy. Pokud se mu něco nedařilo, tak to bylo především mladickou nerozvážností. Nechtělo se mu do stržení hran a do vytvoření náběhů na platu. Nepřesvědčil mě však a i tento úkon si musel udělat sám. Model mu, celkem bez větších obtíží, rostl pod rukama.

Snad jediným nedostatkem, na který si u nás nemůžeme zvyknout, jsou vůle na některých částech modelu. Bylo nutné doplnit několik podložek navíc. O váhu nemusí mít nikdo strach. Při kompletaci modelu jsme nakonec dovažovali ještě 60g a to už jsme měli 85% vyměněných šroubů. Stavebnice je kompletně vybavena titanovými šrouby. Tady máme krasavce v základu postaveného.

Jak byl Zdeněk v některých okamžicích při stavbě zbrklý, překvapoval trpělivostí při vylepování karoserie před stříkáním. Při podrobnějším prohlédnutí se v některých místech barva přeci jen dostala pod izolepu. Celkový výsledek však není špatný.

Na závěr jsme osadili model soupravou, která je rozměrnější a do modelu se nevejde. Přijímač jsme vyndali z krabičky, abychom ho nemuseli lepit na servo. Takto se nám vešel pod spojovačky. Na první jízdy jsme se vydali do Prahy na závody Yokomo Cup. Trať byla úzká a pro modely nebezpečná. Zůstalo tam pohřbených několik uražených ramen. Nás tato nemilá událost potkala také. Model v plné rychlosti zachytil na rovince o vystouplou hranu lavičky. Podle Zdeňkových slov se však s modelem jelo dobře. Celkově skončil na 23.místě. Jeli jsme však se 17 závitovým motorem, byla to příprava na Kolín.

Kolín, to byla radost od začátku až do konce. Od zkušenějších jsem posbírali několik rad. Jako obvykle od Jirky Opla a Tomáše Knoppa. Oba vlastní tento model také, ale v Kolíně závodí v kategorii Masters. Zdeňka jsem přihlásil do kategorie standard. Ne, že bych mu chtěl přát něco špatného, ale doufal jsem, že ho zkušení matadoři pojedou. Tak trochu si zvykl ve formulích na úspěchy. Od první jízdy to všem ukázal, nasadil vysokou laťku. První závod s tímto modelem Zdeněk vyhrál. O tom je však zmínka Martina Kořínka v článku na jiném místě.
Závěrem - nebojte se Tamiye, jezdí a ladit jde jako každý jiný model.