Další reporty ze závodního víkendu 22. týdne

Svatopluk Hájek st.


1. report Svatopluka Hájka st.

Druhý závod MČR 1:10 IC SCALE, Bosonohy Brno

Druhý závod spalováků přivítala, jak by se jistě vyjádřil i prezident Klaus, krásná, ale opravdu krásná bosonožská dráha. Kdo však v sobotu přijel do Bosonoh bos, ten asi pořádně trpěl, protože ranní teploty se pohybovaly hodně nízko. Nám to však nijako nevadilo, neb jsme byli nejen obuti, nýbrž i celkem slušně oblečeni. Počasí svědčilo i spalovacím motorům, protože se tolik nehřály a i mechovky lépe držely na dráze. V průběhu dne se dokonce objevilo i sluníčko, takže jsme se nejen ohřáli, ale někteří se i přehřáli. Tedy motory se přehřály.  Už dle přihlášek se daly čekat líté a tuhé boje mezi jezdci. Tolik spalováků  jsem na dráze ještě nazažil.  V MČR startovalo pěkných 21 strojů, v KWC se sešlo 9 expertů a v nově obnovené kategorii 1:8 IC se sešlo tuším 8 strojů. Tady se krátce zastavím. Na startu se setkala historie se současností, protože některé stroje pamatovaly ještě pionýrské začátky této kategorie a Husáka. Krásný pohled na tyto ještě modelářské kousky. Co kus, to originál.  A ty karoserie. Nádherná Škoda 130 RS. Mňamka. Škoda, že byla stacionární a na dráze se neobjevila. Nebo alespoň jsem ji nezaregistroval.  V osminách jsem dokonce viděl pokus o vzlet, neboť  jeden Serpent po nájezdu na obrubník vzlétl do vzduchu jak tryskáč, aby pak hladce přistál do okolní trávy a po vyproštění dále pokračoval v závodě. Tuto kategorii nakonec vyhrál ,,bodrý Slovák“ Igor Lipták před ,,Kubrtem lesním“ a Pavlem Rajdusem. V kategorii expert vyhrál Jarda Neubauer před Sašou Žvakem a Zbyňkem Kraslem. Včíl už se ale pojďme podívat na hlavní kategorii dne.

Jak jsem již předeslal, 21 aut na startu dávalo tušit, že boje o hlavní finále budou tuhé a pro někoho kruté. Ale také pěkně dlouhé poježďání. Přijela nejen silná skupina závodníků z Čech, ale zavítali i borci ze severu Moravy v čele s Tomem Rajdusem. Ke slovu tak přišly nejen dvě dvacetiminutové půlfinále, ale i jedno patnáctiminutové čtvrtfinálko, a tak se čekalo, kdo si vytáhne černého Petra. To ale bylo ještě daleko, protože nás nejdříve čekaly tři rozjížďky 5+3 minuty.  Dobrou zprávou je, že se snad již příště pojedou rozjížďky tak, jako vloni, tedy 7+3 minuty. U nás, u Hájků, jsme byli celkem v pohodě, protože jsme si minulý týden udělali takový ,,warm up“ na dráze v rámci Mibosportu, kde jsme zajeli nový motor a přetrhli řemínek, ale hlavně jsme si ověřili skutečnost, že když technika funguje, jsme schopni držet krok i s nejlepšími jezdci.  V průběhu týdne jsem pak udělal jednu ,,vychytávku“na autě, která by měla zamezit  ošesání řemínku a jeho následnou destrukci. Po závodě mohu konstatovat, že to snad i fungovalo.  A tak jsme v první rozjížďce zkusili jednu tvrdost mechů, ve druhé druhou a ve třetí jízdě jsme pro jistotu zadřeli obě ložiska na převodovce, abychom byli na ty rozhodující jízdy pořádně připraveni.  Do toho jsme ještě stihli povykládat s kamarády, vypít nějaké pivko, zbaštit řízeček z bufetu, hot dog a spoustu jiných činností. Prostě pohodička. Po rozjížďkách jsme byli absolutně spokojeni, protože nás čekal start v semifinále ze třetího místa. Někteří nadšenci, aby si mohli pořádně zajezdit, obětovali rozjížďky na testování a museli absolvovat ještě 15 minutové čvtrtfinálko, které rozhodlo o tom, kdo získá toho černého Petra. Toho nakonec získal Adam Gitter. Nutno podotknou, že Adam je jedním z nejmladších účastníků závodů a ještě ke všemu měl i trochu smůly, protože během jízdy přišel o přítlačné křídlo a následný smyk vyústil v havárii, po které poškodil zavěšení předního kola. Ale bral to sportovně a v klidu potom lítal s ostatníma děckama po depu. A šlo se na semifinálko. Nejprve ,,béčko“, potom ,,áčko“. V béčku jsem mechanikoval Oldovi Grochovi a tak jsem měl možnost to celé sledovat pěkně z depa. Bylo velmi vyrovnané a těsné. Všem jezdcům technika fungovala bezchybně a tak rozhodovaly především ruce a naladění motorů. Oldovi to finálko nakonec uteklo o jedno kolo. Ale konečně se zadařilo Drahošovi, kterému v poslední době nepřálo moc štěstí a postup mu vždy protekl mezi prsty. Protože se všem v béčku tak nějak dařilo, měl jsem obavu z postupu, protože konkurence byla velká a jakýkoliv problém nebo chyba znamenala stop a nepostup do finále. Start áčka byl trochu chaos, protože hned v první zatáčce se kromě vedoucího jezdce tak nějak všichni do sebe zamotali. Synátora to naštěstí chytlo jen trochu, takže se z té skrumáže dostal jako druhý a toto místo udržel bezchybnou jízdou až do cíle, jen dvě vteřiny před dotírajícím Jirkou Vyšínem. Samozřejmě, že mechanik taky odvedl dobrou práci, to je přece jasný. Tento výsledek nám dával jistotu postupu do finále, protože první tři z každého semifinálka šli do finále automaticky. Ostatní museli čekat na vyhodnocení kol a nájezdového času soupeřů. Velkým překvapením pro mě bylo zjištění, že ve finále startujeme ze třetího místa. To byl úlet!

Na start finále se jezdci seřadili v tomto pořadí: 1. Abrahámek, 2.Jansa M, 3. Hájek, 4.Vyšín, 5.Cibulka(tentokrát bez medvědů), 6.Lipták, 7. Jansa P, 8. Kulhánek, 9. Zagora, 10. Hejtmánek.  Po startu všichni vyrazili jak sršni, jen my nic. Jako naschvál a poprvé za celý závod nám při povelu start zhasl motor a hned z toho byla ztráta skoro celého okruhu.  Proto bylo vidět, že prvních pár minut byl synátor lehce nervózní, ale po prvním tankování se uklidnil a stíhací jízdou stahoval náskok soupeřů. Vždyť měl koneckonců celých 45 minut na to, aby se posunoval startovním polem. Tedy fůůůra času. Já v klidu pokuřoval, tankoval a sledoval finálečko.  Ve 22. minutě definitivně skončil Michal Zagora, když si jeho motor vzal ,,time out“ a se slovy,,já se v tom horku honit nebudu“ odešel zřejmě k Manituovi.  Zřejmě na stejnou závadu odstoupil i Ondra Kulhánek.  Posledním, který odstoupil předčasně byl také Michal Jansa. Ostatní jezdci pokračovali v závodě, byť někteří s menšími přestávkami. Tom Cibulka měnil svíčku, Drahoš chvíli opravoval řízení a tak se pořadí neustále měnilo. Jedině první místo bylo stabilní. To obsadil Michal Abrahámek a pohlídal si ho až do konce. Nám se tentokrát technické problémy vyhnuly, motor šel jak z praku a i pilot udržoval konstantní rychlost. I když mi taky párkrát pořádně zatrnulo. Zřejmě únavou udělal v poslední minutě chybku, najel na pokličku a převrátil auto na budku, které se pak neovladatelně řítilo na statný obrubník. Čekal jsem destrukci, no nějakým zázrakem se to auto vychýlilo ze směru a jen těsně obrubník minulo. Tak jsem předvedl sprint na krátkou trať, otočil auťák, synátor si pro pro jistotu do toho obrubníčku ještě ťukl a pak následoval průjezd cílem a báječné čtvrté místo. Ufff! Druhý byl Jirka Vyšín a třetí místo obsadil ,,humorista“ Igor Lipták, který dvě minuty před koncem, dlouho diskutoval s mechaniky o tom, jestli má ještě zajet tankovat, či vydrží až do cíle. Tomu říkám klídek a pohoda. Takto tedy dopadl druhý závod MČR spalováků a už teď se těšíme na další závody, kde si užijeme pořádného ježdění.

Na závěr si dovolím malou matematickou hádanku. Kolik závodů musí absolvovat jezdec jezdící elektrické sprinty, aby najel stejný čas jako třeba druhý v pořadí Jirka Vyšín? Odpověď? Tři a půl závodu!!! Neboli třikrát startovné plus něco navíc. To je bomba co? Jirka si totiž dal i 15 minut čtvrtfinálka, takže jeho doba strávená na dráze byla 104 minut. Plus trénink. Když to hodím na kalkulačku – to máme tři a půl krát běžné startovné….Sakra, praskl displey. Nazdar!  Svatopluk,,tátoš“ Hájek.

 

2. link na report Karla Martince z HITu

Dne 2.6.2012 se konal závod HIT na dráze v Otrokovicích. Karel Martinec byl u toho a jeho reportvčetně videí a fotek můžete shlédnout ZDE.