Tož tak jsem furt čekal, že někdo někdy napíše nějaký reportík ze závodů na Sokolíku ve Frýdku-Místku, abych měl jako co číst a ono nic. A tak jak se říká, co si nenapíšeš, to si nepřečteš. Asi je to tam samý havíř či valcíř a ti musejí asi furt rubat. Tož já teď budu taky rubat, ale do klávesnice a snad z toho vzejde něco…. Tož já vlastně ani nevím, co z toho vzejde. Ale fazola to určitě nebude. A ještě nevím, jestli mám psát čárky nad písmenkama, nebo ni, bo pak by to ti synci ze severu nemuseli po mně ani přečíst, že? No uvidíme.
Nejdřív mrkneme na trať. Není nikterak velká, ale je krásná a technická, umístěná v parku pár metrů od řeky. Což se výborní hodí v parném létě. Není nic lepšího, než se před finálkem jít ocachtat do ledové vody. Hned se líp mechanikuje a závodí. Přímo v areálu je i bezva občerstvení se spoustou dobrůtek, pivíčka a zajímavými názvy. Třeba tam tentokrát měli polévku s názvem ,,hladká Anča“. Nevím jak moc byla Anča hladká, nekoštoval jsem, ale název zněl dosti zajímavě. No a hlavně je tam spousta a spousta diváků. A to máme mi závodníci rádi. Od začátku sezony má na starosti závody Ondra Kulhánek se svým týmem, do kterého patří i komentátor a absolutní jednička, protože celou dobu plká a plká a jezdec tak má perfektní přehled o své situaci na trati po celou dobu závodu. Fakt dost dobrý a palec nahoru. Na závod se postavila, vzhledem k dovoleným, celkem slušná porce závodníků. Všechno to jsou jezdci z okolí, nejdál jsme to měli tradičně my. Ale to vůbec nevadí, protože frýdecko-místeckou trať jsme si prostě zamilovali a tak dostala přednost před závodem Mibosportu v Brně. Takže, na startu tři kategorie, 2WD elektro, 4WD elektro a GP. Teda my, čuďáci. Nejvíc závodníků ve 4WD -14 kousků, 2WD – 9 kousků, no a v čoudech 7 kousků. Nevím sice čím to je, ale na severu mají největší počet žen – závodnic . Celkem ve startovním poli byli 3. A to ještě jedna chyběla. A nejsou to žádný ořezávátka, však vám ukážu na fotce, co dokázala udělat Martina Csonková s kastlí. Jedním trhem! Kategoriemi elektro prolítnu jen tak letmo i když to bylo hodně napínavé a na souboj Vaška Buchty s Luďou Szotkem jsem se vyloženě těšil. Však jsem jim pak nadal, protože jsem z toho byl na nervy a přitom mě to mohlo být úplně jedno! Synci jedni! Sledovat tuto dvojici bylo fakt dost hustý, Vašek každou finálovku maximálně tlačil na Luďu a Luďa perfektní stopou jeho atak odrážel. Nenechal tam ani skulinku a po zásluze Vaška vždy porazil. Ale v duchu férovosti. Bylo na nich vidět, jak si souboj užívají. Celkově tedy ve 4WD zvítězil Luděk Maléř před Tomášem Koudelkou a Davidem Jakubem. Ti dva, co se furt tak naháněli, skončili na bramborách a pátém místě. Ve 2WD bylo pořadí následující- Luděk Maléř jednička, Tomáš Poul dvojka a třetí byl náš kamarád s osmnáctin Libor Holub. On sice úplně nejlepší byl Roman Krejčí, ale nějak ho pak vyškrtli z pořadí. Asi protože jel takovou tu hóóódně širokou placku Corally. Ale to jsou jen mé spekulace, na pravý důvod jsem se jaksi opomněl pozeptat.
No a včíl hurááá na pořádné závodníky a závodnice. Jasně. Nejen my, ale i Martina Csonková to má v hlavě srovnaný a proto ví, že nejlepší jsou ,,čuďáci“. Na start se postavily samá ,,esa“: Ondra Kulhánek, Richard Škola, Svaťa,,kolombo“ Hájek, Marťa Csonková, Tom Rajdus, Filip Rajdus a bývalý bugynář Peťa Satek. V naší stáji jsme se hned od samého rána trápili s malou, co malou, velkou či přesněji s obrovskou nedotáčivostí podvozku. Trať totiž nebyla nacukrovaná, protože v noci silně pršelo a tak nebylo čas cukrovat. Tak to alespoň tvrdili. A nebo Vašek, který to má na starost, místo cukrovaní tratě, cukroval úplně někde jinde. Pacholek jeden! Pravdu se asi nedozvíme, ale já byl úplně na prášky. Ať jsem jako mechanik makal jak fretka, odpověď syna na situaci byla vždy stejná. Klouže, nezatáčí, s tím se nadá jet! A tak jsem chodil na rady a šrůboval a šrůboval a měnil a měnil. Ale vyplatilo se. Ve čtvrté rundě, kdy už jsem opravdu přemontoval snad všechno, co se tvářilo jako šroubek a přenastavil i díly, které snad ani přenastavit nejdou, se auto najednou pochlapilo a výsledkem bylo druhé místo na roštu ve finále. Uf! Vyčerpáním jsem i na chvíli udříml, aby mě synátor vzbudil větou ,, Knapková má zlato“. Tož to musíme taky nějaké urvat, pomyslel jsem si. A začal jsem vymýšlet strategii na Richarda a Ondru. V záloze jsem měl dva trumfy a tak povídám synkovi. Ondry má absolutně nejlepší motor. Lepší pilu jsme už dlouho neslyšel. Ten zátah a výjezd ze zatáčky byl prostě nepřekonatelný, ale jak jsem podotkl, takový výkon nemusí to auto vydržet. Takže říkám, Ondru nech jet, toho zradí technika. Na Richarda jsem zase věděl, že pojede měkčí směs mechů, tudíž byl předpoklad, že to Ríšovi nevydrží až do konce, nebo že je oškube. Rada tedy zněla, tlač na Richarda, ale s citem, aby musel jet naplno a odešly mu mechy. Taktika byla stanovená a šlo se na start. Pořadí na startu: 1.Škola, 2.Hájek, 3.Kulhánek, 4.Csonková, 5.Rajdus Tom, 6.Satek, 7.Rajdus Filip. Siréna odstartovala závod a já zíral jak vydra. Ondra, co startoval třetí, se během jedné zatáčky dostal do vedení a upaloval jak ten Šemík. Ten motor prostě neměl konkurenci. Ale byl jsem v klidu, protože jsem věděl, že v tom horku by to nemuselo dlouho vydržet. A nevydrželo. Ve 20. a 24. kole musel Ondra do depa, kde se celkem zdržel a propadl se až na páté místo. Pak ještě stavěl v kole 37., aby nakonec pro přetržený řemen odstoupil v polovině závodu. Asi si ten chudáček řemínek řekl, že se kvůli tomu motoru nebude přepínat a raději rupnul. S Richardem to bylo těžší. Ten se držel zuby nehty prvního místa a nechtěl se podělit. Skrblík jeden. A tak chvíli byl první on, chvíli mladej a to vše do 31. kola, kdy se mu ,,povedlo“ urvat kus mechu a v tu ránu musel jet opatrněji v zatáčkách, kde mu auto uklouzávalo. Ale i tak se držel hodně dobře a dovolil synovi jen jednokolový náskok. To až do 76. kola, kde jsme získali dvoukolový náskok, který se pak soustředěnou jízdou a skvělému komentátorovi, který opravdu co minutu hlásil pořadí, podařilo udržet až do konce. Nakonec ještě Ríšovi odešla dvojka, i přesto si však udržel druhé místo před Tomem Rajdusem. Čtvrtá byla Martina, pátý Petr a šestý další z rodu Rajdusů, Filip. Na Ondru tedy zbylo sedmé místo. Taktika stanovená před startem tedy vyšla do puntíku. Až je mě z toho hanba. Ale snad jsem tu smůlu soupeřům nepřivolal. Asi budu příště mlčet, ale to bychom zase nemuseli vyhrát, že jo? Nebo půjdu do Ferrari. V každém případě závody na Sokolíku ve Frýdku mají skvělou atmosféru, dobré zázemí, spoustu diváků a tak nezbývá než doufat, že na další závody dorazí nejen dovolenkáři, ale i další závodníci z jihu. Aby to bylo ještě hustější. Mějte se fajně.
Galerie: P.S. Takto skončila karoserie Martiny Csonkové. Nechtěl bych se ji dostat pod ruku 🙂
