Začátky s Yokomo GT očima Petra Nováka

Petr Novák


Na posledním závodě Mibosportu 1.12.2012 jsem se bavil při vyhlašování s kolegy co jezdí Yokomo GT – Janíček, Jurčák a zrovna jsem vybíral auto pro druhou kategorii, kterou chci jezdit vždy na závodech.  Zvažoval jsem buď STOCK 17,5 motor a nějaký jetý Xray T3 nebo Yokomo GT, který Igor Vlahovič na svých stránkách poslední půlrok propaguje jako bezúdržbový podvozek bez jakýchkoliv problémů.

Dva roky zpět jsem si koupil TT-01 do hobby kategorie Tamiya CUP, který jsem začal díky jeho článkům jezdit a docela se mi i loni na Mibosportu dařilo.

Letos jsem chtěl pokračovat s hobby kategorií se svým 7mi letým synem, ale kategorie Tamiya CUP byla na Mibosportu zrušena, tak jezdím na závody hobby se synem do Brandýsa nad Labem, kde jezdí hobby a Peugeot Cup. Tedy  s jedním podvozkem 2 kategorie a ani se nemusí nabíjet baterie mezi jízdami v kategoriích.

Ale to jsem trochu odbočil. Když jsem posledně viděl, jak mladý začínající jezdec Radek Voda po každé jízdě dává Xray T3 na svou stolici a pořád tam ladí nějaké odklony apod., tak jsem prozatím Xray podvozek zavrhl. S kolegy z GT jsem celý den tuto kategorii sledoval. Viděl jsem jezdit  Igora Vlahoviče, který opět jen nabíjel baterie. A proto jsem se rozhodl, že do příštího závodu si GTčko pořídím a ještě stihnu 5 bodovaných závodů, které jsou minimum pro tuto zimu – pokud tedy odjedu všechny, což mám v plánu.

Další týden jsem tedy vybíral, který podvozek si koupím, ale byla skladem jen Honda, u které se mi nelíbilo křídlo a během pár dní neměl Michal Bok skladem ani jedno auto. Auta dorazila do Čech 18.12.2012 a mezitím už byly opět 2 typy vyprodané. Docela mě zaskočil zájem jezdců, ale prodejce  posílá zboží i do okolních států a nejen na český trh. Auto jsem měl objednané již týden dopředu, proto jsem si ho hned 18. 12. 2012 vyzvedl přímo v Třebíči u prodejce Mibosport.

Hned ten den jsem se vrhl do stavění podvozku a za nějakých 5 – 6 hodin bylo auto bez elektroniky hotovo. Druhý den jsem osadil elektroniku regulátor Speed Passion Reventon R v nastavení ZORO BOOST a předepsaný motor LRP X12 17,5 závitů, servo zlatý střed Savox 0254 – nejsem ochoten platit za servo přes 1000 Kč, to samé za lipo baterii, kterou kupuji vždy tak kolem 800 Kč z Hobbykingu.

Třetí den jsem auto nastříkal pro někoho možná podivnou barvou – vybral jsem zcela nový odstín růžová – purpurová, kterou mi prodejce nabídl, abych se odlišil a s nikým si auto nepletl. Sice je má oblíbená barva svítivě oranžová, ale Yokoma oranžová již jezdí 3, tak jsem tuto barvu zcela zavrhl. Na závodech jsem měl velký úspěch, auto se každému líbilo.

Poslední přijímač, který jsem se rozhodl v závodě otestovat, byl čínský Orange G300, na který v diskuzích píší závodníci jen chválu. Je to asi půl roku stará záležitost, která pracuje v pásmu DSM2 a je plně kompatibilní s mou vysílačkou Spektrum DX3R, ale jde i v pásmu DSM1 s novými modely Spektra. Komunikuje i s delší dobou prodávanou DX3S, ale pouze s vysílačkami, které mají na krabici nápis DSM2. Asi s 5 let starou se mi tento přijímač spárovat u kolegy nepodařilo. Přijímačů jsem si pořídil 6 ks. Mám totiž více modelů.

Nyní mi chybí již jen baterie, ale za originál Yokomo 2800 mAh jsem nebyl ochoten zaplatit 1250 Kč, tak jsem vyrazil dne 29.12.2012 na závody bez baterie Yokomo, jen se svými rok starými čínskými baterkami typu HARD CASE.

Dorazil jsem na závody, kde bylo přihlášeno 142 závodníků včetně hodně zahraničních jezdců celkem z 5ti okolních států. V Yokomo GT nás bylo přihlášených 14 lidí. Rychle jsem si ještě od kolegy zakoupil senzorový kabel, který kupodivu nebyl ani u regulátoru ani u motoru LRP. Vložil čínskou těžkou baterii Tiger 50 C – 5600 mAh a vyrazil trénovat.

Po prvních pár okruzích, kde jsem nejel na plný plyn, jsem poprosil současného vítěze této kategorie Igora Vlahoviče, aby auto projel. Zda je dobře postavené a chová se podobně jako to jeho. Igor byl spokojen, že auto jede stejně, jen je více těžkopádné – jezdí o hodně lehčí originální baterii Yokomo 2800 mAh.

Vyrazil jsem tedy do kvalifikací, kde jsem začínal v béčku.

První kvalifikace děs a hrůza – auto se neustále překlápělo a byl jsem jeden velký kotrmelec. 2 x se mi podařilo, že auto vylétlo i do dep pod židle.

Na druhou kvalifikaci jsem si zapůjčil baterii Yokomo 1600 mAh, kterou má kolega v depu navíc a je možnost jí i velice levně koupit. Žádná změna, pořád jsem byl na střeše, přitom jsem auto řídil úplně stejným způsobem, jako jezdím z druhým vozem Formule F1 Tamiya F104 W, kde žádný problém není. U Yokoma se musí dříve pouštět plyn a zatáčky projíždět hodně z citem, jinak je auto hodně neklidné.

Odjel jsem třetí kvalifikaci a ejhle půl minuty do konce a auto se nedalo řídit, úplně stejně odstoupil i soupeř Mikulenka, který jel dnes první závod také s Yokomem a auto zatáčelo na jednu stranu. Dojel jsem do cíle půl kola s vypětím všech sil a šel se podívat na auto. K mému překvapení mi vypadli 3 šrouby, včetně bočního naklápění zadní nápravy a klece. Auto bylo skoro rozpůlené, zadní klec a náprava držela místo na 5 ti šroubech jen na dvou. Chybějící docela velký díl jsme na dráze s kolegy nenašli. Proto jsem se vydal za promotérem závodů koupit tyto díly a šroubky. Dostal jsem sáček číslo 4 ze stavebnice, který obsahoval vše, co jsem potřeboval a navíc mi půlka sáčků zbyla. Zkoušel jsem dotáhnout i další šrouby na podvozku a všechny byli povolené. Igor prý nikdy žádný problém neměl, tak zřejmě jsem je málo utáhl či nevím. Janíček mi řekl, že jsem první člověk, co na něm něco opravuje :-))).

Finále:

Zůstal jsem v Béčku na čtvrté pozici ze sedmi. Na Ačko to prostě nebylo. Takže mám najeto tehdy s Yokomem jeden trénink a 3 kvalifikační jízdy – celkem tedy 20 minut času a razím do finálovek.

V první jízdě jsem si již víc hrál s plynem a vyboural se přes střechu jen asi 5 x, většinou jsem dopadnul na kola, tak jsem pokračoval bez nasazovače a moc se nezdržel. Po jízdě mi kolegové v depu říkali, že to mám zřejmě blbě postavené ze stavebnice, že na dlouhé rovince a v zatáčce mi auto hodně lítá po koberci než ostatním. Dle mě to bylo velice lehkou baterií. Zjistil jsem, že většina jezdců jezdí baterie Turnigy 4200 mAh, která je o 100 gramů lehčí než ty klasické velké, ale těžší než originál Yokomo 2800 mAh.

Moc se mi do koupě té baterie 1600 mAh nechtělo a vrazil tam tedy zpět baterii 5600 mAh. A druhou finálovku jsem vyrazil již se zkušenostmi z předchozích jízd, kdy si víc musím hrát s plynem.

Pořád jsem o tom přemýšlel a na startu jsem si spletl auto a díval se na jiné – to se mi stalo poprvé :-))) Ve třetí zatáčce zatáčím doleva a auto jede doprava. Zhrozil jsem se a křičím na tribuně, kde mám auto a oni prý na startu ve škarpě, kam jsem to napasoval. Všichni byli již za půlkou kola a já tedy se smíchem vyrazil. Těžká baterie auto při jiném stylu jízdy sedělo jak přibité a já postupně začal dohánět soupeře před sebou z posledního sedmého místa. Ještě že se jezdí finálovky na 8 minut. V půlce jízdy jsem se probojoval až na druhé místo za vedoucího Pospíchala, kterého jsem však v páté minutě také předjel a pak jsme se 3 minuty honili za sebou. Nakonec jsem tuto finálovku zvítězil a byl jsem z toho docela překvapený.

Třetí finálovku jsem nechal těžkou baterii a má představa byla opět v B skupině zvítězit, abych byl celkovým vítězem v béčku a získal ten plastový hezký pohár, co se zde vítězům v B kategorii dávají a měl tak fotku i s modelkami, které na tomto závodě byly. Tuto finálovku nastoupil poprvé i vedoucí jezdec této jízdy p. Šulc a já potřeboval nutně vyhrát :-))) Start se povedl, již jsem se nedíval na jiné auto -))) a jeli jsme všichni 3 na čele za sebou pár kol. Pak se vedoucí jezdec sám vyboural a já s Pospíchalem jsme jej předjeli. Jel jsem za vedoucím jezdcem asi 4 minuty a pak, když měl konflikt Tonda s jezdcem o kolo zpět tak jsem jej předjel a již jsem si vítězství nenechal vzít, i když pomalejší jezdci se tam trochu motali a někteří zaboha nechtěli pustit. Zlepšení oproti první finálovce o 2 kola – dal jsem celkem 31 a druhou a třetí jízdu jsem ani jednou neboural.

Závěr:

uvedenou baterii 4200 mAh tuším za 830 Kč mám již na cestě z Číny a je to dle mě ta nejlepší možnost, jakou baterii tam dát. Ta originální je hodně lehká a klasická 5600 je zase hodně těžká. Igor Vlahovič však na poslední jízdu dal také klasickou velkou a udělal s ní nový bestlap a zlepšil si i nájezd a byl z toho překvapený, jak auto sedí a jak jede o něco lépe, než když je podvozek lehčí. Je to však stylem jízdy.

Ale přeci jen je to dvanáctina a 4200 mAh je dle mě to pravé. Skoro všichni aspoň v béčku jí tam měli.

A dále:

Poté se konal od 23:30 noční závod, kde tým Masters dojel předposlední, kam se propadl ze třetího místa. Prý jim vypadly také nějaké šroubky zespodu šasi a uvolnil se tlumič apod. U tohoto podvozku tedy doporučuji kontrolovat stav šroubů, což jsem tedy před závodem nedělal. A já si pořídím něco na lehké utažení šroubů – asi Loctite 222, případně 243.

S autem jsem nakonec velmi spokojen, jelo se s ním nakonec dobře. Chce to jen tréning a zlepšit se ještě o 1,5 kola aby člověk mohl pomýšlet i na případnou bednu.

 

Jak jsem tvořil karoserii – zde je link http://hbboy.rajce.idnes.cz/Yokomo_GT_MOTUL/