V Polné se uskutečnil vyjímečný závod – šestihodinovka – v měřítku 1:18 On road 2WD. Předchozí reportáže Sváti Hájka o adrenalinu v konrkétním týmu a premiéře zcela nového podvozku ALS racing teamu jsou velmi pěkné , takže ve svém příspěvku již nebudu opakovat vyřčené, ale doplním informace z pohledu pořadatele, rozhodčího a zároveň mechanika juniorského týmu.
Protože mnozí netuší, co přípravě tohoto závodu předcházelo, popíši pár kroků od prvního nápadu až k realizaci této akce. Nápad na tento závod vznikl již téměř před 3 rokem u Luďka Aschenbrennera. Následně jsme dlouho diskutovali o jeho podobě, aby byl uskutečnitelný a zajímavý především pro širokou závodnickou veřejnost a nechali tuto myšlenku postupně dozrát. Jednoznačně jsme stanovili, že technická pravidla musí být pevná, aby se modely svojí výkonností srovnaly. Také jsme chtěli, aby týmy nemuseli investovat do nového vybavení a vystačili s tím, co už obvykle všichni mají. Závod byl směřován mj. k tomu, aby se ověřila alternativa jak motorů a baterií, tak i modelů pro STOCKovou kategorii osmnáctin. Shodou okolností se později na portále Masters objevila začátkem roku 2010 důležitá diskuze právě o pohonech a tak tento závod nabídl v pravý čas širokému okruhu závodníků možnost ověřit si jednu z diskutovaných variant pohonu. A to v zatížení, které odpovídá celé odjeté sezóně, ale v jednom kuse. Volba padla na staronový pohon MIG280, nově ve spojení s dnes již levnými a kvalitními LiPolkami. Závod ukázal, že to bylo velmi rozumné rozhodnutí. To ale zatím předbíhám. Zadokolky byly taktéž zvoleny z důvodů jednoduchosti konstrukce a malého opotřebení dílců a pneumatik. Výsledky i z dřívějších závodů z roku 2009 naznačovaly, že to je vůči čtyřkolkám více než konkurence schopný sytém. Mnozí již taktéž odzkoušeli i jednoduchou přastavbu 4WD X-ray na 2WD, která kupodivu poměrně dobře funguje. Takže se závodu mohl zúčastnit vpodstatě každý, bez nákupu nového modelu. Nicméně Luděk Aschenbrenner se zároveň na základě svých dlouholetých zkušeností rozhodl vyvinout zcela nový podvozek 2WD, který by měl být vhodný svojí variabilností pro začátečníky i špičkové jezdce.
Jasně daná pravidla a vyjímečnost závodu zaujalo mnoho jezdců, takže startovní listina omezená na 10 týmů se zaplnila bleskově během několika dní včetně dvou náhradníků. Postupnou redukcí a sloučením Moravských týmů se nakonec mohli zúčastnit všichni zájemci.Byl jsem rád, že nemusím nikoho odmítnout. I tak jsem měl ale obavy z přeplněnosti trati při deseti modelech. Protože se objevili i čistokrevné týmy juniorů, rozhodl jsem se i pro jejich samostatné hodnocení. A musím říci, že bojovali při porovnání se seniory více než statečně.
Stavbu trati jsme realizovali společně s oběma Honzy Procházkovic – starším a mladším z Polenského týmu. Postupně jsme vytvořili trať co nejdelší, s plynulými přechody zatáček, rovinkou v délce 14 m a pasážemi rychlými i technickými. Základem byla dlouhá boxová ulička o šířce 50 cm (pro výměnu baterek) s vjezdem a výjezdem a několik zatáček s velmi širokým obloukem pro vyhýbání vozidel. Mantinely byly vytvořeny téměř výhradně z modrého plastového pásu, o který se modely nepoškozují a výborně tlumí i čelní nárazy. Zároveň zcela zamezí zkracování tratě. Koberec byl použit běžný podkladový, který se mnohokrát osvědčil i u desetin. Pro tento vytrvalostní závod bylo důležité, že má výborný grip i bez mazání a chlupy pouští minimálně. Po postavení a testech při pátečním tréninku bylo vidět, že trať bude fungovat velmi dobře.
Během závodu jsem očekával množství poruch na strojích a dle zkušeností z obdobných závodů jiných měřítek i odstupující týmy. Z toho se však překvapivě nic nedělo. Ze závažnějších poruch jsem zaznamenal pouze 1x výměnu motoru, 1x diferenciál,1x ohnutá hřídel, 1x servo, prasklé disky,..určitě mi něco ušlo, ale bylo toho velmi málo. Životnost strojů a motorů byla téměř neuvěřitelná. Odhadem tyto modely urazili za 6 hodin cca 100 km při průměrné rychlosti 17 km/hod. Pro příklad: motor týmu SRO Polná odjel nejen tento závod, ale měl za sebou předtím i jeden Pozděchov a několik tréninků. Celkem cca 10 hodin provozu a nezdá se, že by ani po šestihodinovce chtěl odejít do důchodu.
Během technické kontroly jsem nafotil všech 10 speciálů, ke kterým přidám komentáře.
1) CarCoolky – šéf Ladislav Beran
SCALPEL v prodloužené verzi. Motor MIG 280 racing. Z počátku měli velké problémy s nastavením, ale během závodu se začali postupně dotahovat a nakonec si to rozdali v závěru s dalším SCALPELEM o 8 až 9. místo.
2) RC klub E.Junkové – šéf Antonín Hráček.
Zvolili stroj X-ray M18PRO v úpravě s vyndanou hřídelkou a s menší úpravou zadních sloupků pro rychlejší výměnu karoserie. Motor MIG 280 – ventilátorem chlazený.
3) ALS Morava + RC klub E.Junkové – šéf – Svatopluk Hájek st.
Rozhodli se startovat se zcela novým podvozkem ALS racing – M189L. Motor MIG 280 racing bez chlazení. Karoserie RASK Lola byla vpředu přilepena pro odklopení a rychlejší výměnu baterií.
4)ALS racing – šéf Luděk Aschenbrenner
Startovali s novým podvozkem M189L. Motor MIG 280 racing s aktivním chlazením. Podvozek byl oproti očekávanému standartu vybaven navíc prodlouženým předním i zadním nárazníkem pro ochranu kol .
5).Schanny team – šéf Pavel Schiller
Po testech v Pozděchově zůstali věrni podvozku X-ray M18 PRO bez předního náhonu. Motor MIG 280 sporting s pasivním chladičem. Podvozek měl přidanou zátěž na zadní nápravě nejspíše pro zvýšení přenosu síly na kolech.
6) SRO Polná – šéf Ondřej Vomlel
X-ray M18 s odstraněným náhonem a diferenciálem na předek. Zadní domeček byl pro zvýšení přilnavosti opatřen závažím cca 40g a taktéž baterie pro vyvážení modelu. Karoserie byla vpředu výklopně uchycena na odlehčeném a prodlouženém nárazníku a její zadní část na speciálním měkém uchycení na suchý zip pro rychlou výměnu baterií. Baterie taktéž pouze na suchý zip. Tento tým dosáhl absolutně nejrychlejších výměn baterií. Zadní kola byla rozšířena na šířku 22mm. Motor MIG 280 racing s pasivním chladičem.
7) RC Walachia sen. – šéf Zdeněk Janoš
SCALPEL v prodloužené verzi. Motor MIG 280 racing.Akumulátory s uchycením na suchý zip. Pěkná stylová karoserie Porsche 911.
8) RC Walachia jun. – šéf Jakub Šimurda
X-ray M18 s odstraněným pohonem na předek a horní výztuhou. Motor MIG 280 racing s pasivním chladičem. Zřejmě kvůli použitému velkému servu a malému prostoru byl atypicky připevněn regulátor na chladiči.
9) PADINO – šéf Milan Parák
Závodili s podvozkem vlastní konstrukce s označení Y-ray. Motor MIG 280 racing bez chlazení. Karoserie typu Lola s velkým přítlačným křídlem.
10) Brněnští draci – šéf Ladislav Mlčák
Opět podvozek domácí konstrukce Lukáše Diblíka s označením MŮJ . Baterie s příčným uložením v ose podvozku. Motor 280 racing bez chlazení. Karoserie Lola s velým přítlačným křídlem.
Na dalších fotografiích jsou průběžné výsledky. Na nich je vidět, že kromě 1.místa, které od začátku obsadili výborní Brněnští draci, se pořadí průběžně měnilo a několik týmů ve středu pole udržovali po dobu několika hodin rozdíly opravdu jen v rozmezí 2-10 kol a střídali se na pozicích dle výměn baterek a pneumatik. Původně jsem si myslel, že se karty rozdají již v průběhu 2-3 hodin závodu, ale vyrovnanost týmů mě velmi překvapila. Nejlepší kolo závodu zajel tým Brněnských draků v čase 10,946 s. Nejpomalejší nejlepší kolo 13,024s měl tým CarCoolek. Tedy velmi vyrovnané časy všech týmů.
Mohu konstatovat, že závod z pohledu rozhodčího a pořadatele měl velmi klidný průběh, všichni jezdci si z rozpravy vzali k srdci výzvu k vzájemné ohleduplnosti a občasné napomenutí v průběhu závodu bylo použito spíše preventivně. Ke konci už také hrála roli únava a nervy z vyrovnaných soubojů. Opakovaně udržet plné soustředění i 30 minut na technické trati v počtu 10-ti vozů je pro závodníky velký výkon. Mně osobně stačí Pozděchovské 10-ti minutovky a mám toho ažaž.
Protože na startu pro konečný výsledek v podstatě nezáleželo, byl zvolen zcela atypický způsob. Všechny týmy měly model připravený v boxové uličce s vyndanými baterkami. Na povel START mechanici vložili akumulátory do modelu a položili ho na trať. Rozdíly ve výměně baterek byly překvapivě obrovské a těm, kteří této záležitosti věnovali přípravu, se velmi vyplatila. Naprosto nejrychlejší byli Poleňáci s časem 10 až 12s (což byla ztráta cca 1 kola), naproti tomu některým týmům trvala výměna i 70 až 90 s se ztrátou 5-6 kol. Při průměrné výměně baterek 2 až 3x za hodinu to byly ztráty 60 až 100 kol v konečném výsledku. Při vyrovnanosti týmů, kdy po 5-ti hodinách jízdy byly rozdíly i jen 2-3 kola to bylo i rozhodující.
Poslední půlhodina závodu se nesla ve velmi adrenalinovém duchu ve dvou soubojích a to juniorského Schanny teamu, který se snažil udržet celkově druhé místo a ALS racing v podání L.Aschenbrennera snažícího se snížit ztrátu několika kol. Druhá dvojice týmů – Carcoolky a Walachia senioři bojovali o 8 až 9. místo. ALS teamu nakonec v těsném souboji, kdy každým kolem dotahovali ztrátu, doprovázeni občasným potleskem, nakonec pomohla i taktika a štěstí, kdy bohužel několik minut před koncem Schanny teamu došli baterie a ztrátu několika kol, nabranou jejich výměnou, už neměli šanci snížit. V souboji CarCoolek a Walachia seniorů oba týmy bojovali se stroji SCALPEL a z této dvojice nakonec vítězně vyšli Carcoolky s rozdílem 3 kol v konečném pořadí. Ostatní týmy si poslední 1 hodinu „užívali“ ve svém tempu a snažili se neudělat nějakou fatální chybu, která by je srazila z vybojované pozice. Toto se nakonec i všem podařilo.
Divácká kulisa na balkóně, zázemí v prostrách Lidového domu s příjemnou rodinnou atmosférou a skvělá práce BUFET teamu RC klubu Polná s nabídkou teplých obědů a domácích buchet ke kafíčku a doplněných občasným promazáním kloubů Slivovicí rozlévanou Hanácko-Valašskými bojovníky, určitě napomohlo k pohodě po celý den. Děkuji všem týmům za skvělý závod.
Poznánka redakce: k tomuto závodu se vztahují ještě tyto články zde presentované – řazeno chronologicky za sebou…
