O pořízení podvozku Tamiya F103 s karoserií monopostu F1 jsem vás zde již informoval. Potěšil mne zájem o článek v podobě velké čtenosti. Stačilo 30 minut jízdy a pochopil jsem, jak se s podvozkem elektro, který má pouze zadní náhon jezdí a jak se s ním dá držet stopa.
To vše na motoru Johnson – 540 J. Napoprvé velmi příjemné svezení a co více, dosti dlouhé. Jezdit skoro hodinu na jednu LiPo baterii je prostě paráda. Navíc rychlost pro začátečníka jako když najdeš.
K tomu všemu nová karoserie, aby to vypadalo (včetně nových spoilerů) a po kompletní úpravě jste také design mohli vidět. Formule je nyní jako nová a připravená nejen na hobby jízdu. Nebyl bych to já, kdybch nechtěl provádět další testíky a hlavně – s podvozkem závodit. Na okrasu jej doma mít nebudu, že.
Proto jsem se trošku na první závodní klání připravil. Protože zatím sbírám zkušenosti zavolal jsem například Jiřímu Rampulovi a ten mi ochotně poradil, jaký motor a převod se na závodě většinou jezdí. Tím pádem jsem nemusel trávit zbytečně čas hledáním na google a ihned jsem se podle jeho rad zařídil.
Motor Johnson 540 – J je výborné motorické řešení. Ale na závodě a na větší trati bude přeci jen nevýhodou. Mám sice k dispozici motor NOSRAM Modified 9.5T, ale zdá se mi zbytečně silný do tohoto šasi. A tak jsem v první fázi zakoupil ve firmě LESTR Models v Praze motor Robitronic 17.5T střídavý. Již jsem jej jednou testoval a líbil se mi co se týče spotřeby a teploty v zatížení. Ano, není na tom výkonem tak dobře jako například LRP X12 17.5T, ale do F1 bohatě postačí.
Instatalce do šasi bez problémů a pak již první testy. Pro případ ladění jsem zakoupil i druhý pastorek o počtu zubů 17. Nyní jsem používal 14 zubů. Hlavní kolo je beze změny.Takže je v záloze těžší převod. Kromě toho mám v záloze i časování motoru pomocí regulátoru NOSRAM Pearl V2.
Abych se osobně přesvědčil o rozdílech při časování a převodech, provedl jsem na dráze Globus Brno sérii testů. Šlo o následující:
1. pastorek 14 zubů jsem nahradil 17kou. Je to nejtěží možný převod na současné pohonné kolo. Převod nechám tento i na závodě.
2. následoval test zrychlení, maximální rychlosti a teploty motoru při časování regulace ZERO BOOST a posléze stupně 5 a 10. Tedy 3 velké skoky v časování motoru.
Logicky ZERO BOOST byl nejpomalejší volbou. Řízení modelu jsem si ulehčil vždy nastavením exponenciálu na plynu (cca 20 – 30%) a přizpůsobil sílu brzy rychlosti modelu. Vždy jsem si nastavil auto tak, že při akceleraci neprokluzovala kola a mohl jsem na výjzdu přidávat plyn. U brzdy bylo důležité nejít do smyku, ale být schopen dobrzdit před zatáčkou (kvůli přesné stopě).
I na nejvyší stupeň časování 10 byl model stále ovladatelný. Ale… V každém případě auto zrychlilo a TOP SPEED byl velmi zajímavý. Ovšem výjezdy ze zatáček, to jsem musel hodně opatrně na plyn a často jsem pociťoval, že jde auto do přetočení. Požitek z jízdy nebyl takový, jak s motorem Johnson.
Potom jsem ihned nastavil na regulaci NOSRAM ZERO BOOST. Model se zklidnil, ale ani 30% exponenciál na plynu nezaručoval tak klidnou a pohodovou jízdu. Uřídím to, ale musím se hodně snažit a krotit. Stupeň 5 časoování jsem ani nezkoušel.
Teplota motoru naprosto v pohodě.
První zkušenost ukáala, že motor střídavý o počtu závitů 17.5 je stropem pro Formuli 1. Svoji 9.5ku variantu jsem ihned smetl do koše s nápady na pokus. Zatím jízda na motor Johnson 540-J byla nejlepším zážitkem pro mne, jako pro začátečníka. Co z toho, že na rovince jedete 300 z místa a v zatáčce se pokaždé otočíte na místě. Ostatně závod je velmi blízko a tam poznám skutečnou realitu…
