Na frýdecko-místeckém Sokolíku dnes pokračoval druhým závodem seriál Racers cup, který pořádá Ondra Kulhánek se svými kumpány, a my samozřejmě nemůžeme chybět.
Trať na Sokolíku je velmi pěkná a technická, takže na takové trati je radost závodit a o napínavé boje není nouze. Jezdí tam společně spalováky s elektrama a tak někteří jezdci využívají obě kategorie k maximálnímu poježdění. Cesta díky dálnici ubíhá v pohodě, problém nastává v okolí Oder, protože začíná pršet. To už je taková tradice, všude hezky, na severu bída. To se nám potvrzuje i po příjezdu na dráhu. Mokrý asfalt. Naštěstí už po dráze běhá pořadatel a vyfukuje zbytky vody maxifénem.
První rozjížďky se však pojedou na vlhku, což elektry zvládají celkem v pohodě, ale pro čuďáky je to skoro nesjízdné. Maxidrift. Jezdci musí ukázat maximální um při řízení modelu. Nepomáhá ani chemopren, kteří někteří jezdci aplikují na mechy v naději, že to pomůže. Zkoušíme to i my, no výsledek stojí za starou belu, protože brutální zátah motoru dokonale odstraňuje lepidlo v každé zatáčce.
Lépe jsou na tom piloti, kteří použili gumová kola z elekter, těm to drží lépe. Postupně však trať osychá a je to znát i na nájezdech v jednotlivých rozjížďkách. Takže jestliže měl v první jízdě nejlepší nájezd Richard Škola s 15 koly, tak nejlepší nájezd nakonec stanovil ve čtvrté jízdě Sváťa Hájek a to s nájezdem 20 kol. Počasí se stále zlepšovalo a tak se dal očekávat dramatický závod. V kategorii GP nastoupili tito jezdci. Ondra Kulhánek, Richard Škola, Luďa Maléř, Rajdusové Tom i Filip, polák Jerzy Krawszcyk a Svatopluk Hájek. Byli ještě přihlášeni další dva jezdci, bohužel se nedostavili na start. Relativně málo jezdců, ale co jezdec, to aspirant na vítězství. Tradičně silné místní duo Kulhánek-Škola. A v rozjížďkách ukázal drápy i Luďa Maléř, který je sice v kategorii čuďáků nováčkem, ale jeho zkušenosti z elekter z něho dělají velmi nebezpečného soupeře. Drama ohledně postavení na startu finále tak nakonec rozhodovala poslední kvalifikace, která se již jela na zcela suché trati a první místo nakonec ukořistil Svaťa před Ondrou a Richardem. Měl jsem sice jako mechanik radost, ale první místo tak nějak nemusíme. Nějak nám ty starty z jedničky nejdou.
Ale jinak vládne spokojenost, finále však trvá dlouhých 30 minut a za tu dobu se může stát spoustu věcí. V přestávce sledujeme boje mezi elektrami a chystáme auto na finále. Do toho ještě jíme a sledujeme kvaldu na formule a vrcholným číslem je nabíjení mobilu naší modelářskou nabíječkou. Nějak v tom zmatku zapomínám obrousit mechy na standart, na jaký je synátor zvyklý. Na start finále dobíháme proto na poslední chvíli a pak se začínají dít věci. Dvě minuty do startu a auto nějak nejede. Motor se dusí a nejde do otáček. Jakoby nám někdo povolil jehlu na karbecu. Vůbec to nechápu. Podmínky se nezměnily a s autem se nic nedělalo. Honem šroubovák a utahuji jehlu o dobrých 20 minut. Motor si odfrkl a jel jak pila. Honem běžím na start, položím auto na trať a za chvíli už sedm řvoucích modelů vyráží do první zatáčky. Na první místo se dostává Ondra, druhý upaluje Ríša a třetí Svaťa. Luďa se propadá na poslední místo a tak ho čeká tvrdá cesta vzhůru. Hned po startu vidím problém, o kterém jsem neměl ani ponětí. Tím, že jsme nasadili nové neosoustružené mechy se auto chovalo přímo blbě. A ještě ke všemu nám mechy dřou o kastli. Vlivem toho hází mladej hned tři budky, ale stále se drží na třetím místě. Já upaluji do depa pro nůžky a při prvním tankování stříhám a stříhám. Ztrácíme po 5 minutách dvě kola, ale jsem v klidu, protože do konce je hóóóódně daleko. Jó holt výhoda spalováků. Sváťa jede na hraně, ale soupeři se přibližují jen po kousku. Je to neuvěřitelná bitva. Chvílemi jezdí vláček aut tak těsně u sebe, že jakákoliv chyba by znamenala totální destrukci poloviny startovního pole. Zhruba v polovině závodu se Luďa propracovává na třetí místo, ale zle na něj dotírá skvěle jedoucí Tom Rajdus. Tito jezdci si to rozdávají až do konce závodu a je to jak na houpačce. Luďa,Tom, pak zase Tom a Luďa. Na čele to také jiskří. Ve 47 kole musí zajet Ondra do boxu, bo mu odešel převod na dvojce a Richard jde do čela s dvoukolovým náskokem před mlaďochem. Tomu naštěstí auto funguje lépe a lépe, protože se mechy dostávají do nejlepší kondice. Tahá za to víc jak dědek za řepu a začíná se dotahovat na vedoucího jezdce. Tím je stále Richard Škola. Po opravě se vrací i Ondra a taky pěkně tlačí na pilu. Občas se tito tři sjedou do chumlu a to je pak paráda se dívat na mistry volantu. Já bych to vydržel tak 20 vteřin, pak bych to někde rozbil, ale oni jedou dvě, tři, čtyři kola furt nadoraz. Teprve v 67 kole se Svaťa dostává před Richarda. Mezitím odstoupil Ondra, kterému v 64 kole praská ojnice v motoru a je jasné, že ani dnes neuvidí cíl. Obrovská smůla. Jakoby mu domácí trať byla zapovězená. Ale Ondra je bojovník a vynahradí si to určitě příště. Mezitím se stále odehrává boj o první místo. Dlouho trvá, než se Sváťa odpoutá od Richarda.
Nejrychlejší kolo závodu zajíždí mlaďoch až v 93 kole. Tomu říkám progres. Dokonce navyšuje vedení na rozdíl dvou kol, ale konec je ještě relativně daleko. Malá chybička v závěru a vedoucí jezdec zůstává viset na drátech smyčky. Sprintuji ho vymotat a Richard stahuje na rozdíl jediného kola. Naštěstí to byla poslední chybička. A po odjetí 115 kol se tak stává Sváťa vítězem, druhý dokroužil Richard se ztrátou jednoho kola a třetí dojel Luďa, který se ubránil útokům Toma. Tom prohrál o tři vteřiny. Pátý dojel Filip Rajdus a posledním kdo dojel, byl Jerzy. Tak tedy dopadl druhý závod Racers Cupu ve Frýdku. U nás samozřejmě zavládlo nadšení, protože to bylo vítězství těžce vybojované. K tomu ještě nejlepší best lap a TQ. Prostě fajne. Finále elekter ovládl Roman Krejčí, který vyhrál nejen formule, ale také LMP 1. Ještě pár postřehů na závěr. Je jen škoda, že se na takovéto závody nedostavilo více jezdců, ale je čas dovolených, tak budiž. Občerstvení díky restauraci super. Pořadatel super, ale co je naprostá BOMBA je video, které pořizuje, stříhá a ozvučuje Ondrův brácha Martin. Ten po celou dobu závodu neúnavně pobíhá s tou svojí elektronickou piksličkou, kterou má ještě upevněnou na takovém klacku a točí a točí. Už jsem toho viděl dost, ale tohle je prostě vrchol.
Zkouknout můžete níže:
A to už je totální konec, tož se mějte fajně a na dalším závodě zduř! ,,Tátoš“ Hájek