Na trhu je v současnosti velké množství karoserií na RC modely různých měřítek a také typů reálných vozů, nicméně neexistuje snad jediný onroad závod s hobby kategorií, ve kterém by se neobjevilo alespoň jedno BMW M3 GT. Těžko říci, v čem spočívá jeho největší plus (krom příznivé ceny) a proč je tak oblíbené, ale lze ho bez nadsázky označit za nejčastější hobby vozidlo, které se na závodech vyskytuje.
Nerad chodím s davem, a tak jsem se této karoserii záměrně a dlouho vyhýbal, ale ani mně se nakonec nepodařilo před klasickým „béemvéčkem“ utéct. A popravdě, byla to výzva. Co si budeme povídat, jeho tvary patří přeci jen už mezi ty archaičtější a hlavně zadní část vozu je doslova zastaralá. Věděl jsem tedy, že zásadní bude kombinace barev. Na závodech tyto karoserie většinou hýří pestrými tóny, a právě proto jsem chtěl jít úplně jinou cestou. Rozhodl jsem se především zdůraznit sílu vozu jako takového a udělat ho tak, aby vypadalo moderně a přitom ne jako z laciného tuning shopu. Proto jsem použil spíše klidnější a zemité, avšak atraktivní barvy, a sice kombinaci gun metal, stříbrné a smaragdově zelené, které se k sobě krásně hodí. Aby auto nepůsobilo tak usedle, vše jsem rozzářil decentními prvky v podobě pruhů a šípovitých tvarů v reflexní oranžové, které dodají celkovému vzhledu dynamiku a závodní duch.
Z originálních polepů jsem použil většinu, moc jich není. Ty největší „reklamy“ jsem záměrně vynechal. Na autě tak nejen vzniklo místo pro dolepení jednotného loga případného sponzora, nebo čísla na závodech, ale právě bez polepu vyzní pro účely focení samotný nástřik. U polepů se ještě zastavím. Zde musím HPI pochválit – samolepky jsou nejen dobře předřezané, ale především kvalitní, takže se s nimi snadno manipuluje i v případě, že se nepodaří nalepit je ideálně napoprvé. Tam, kde se samolepka HPI natáhne, tam se samolepka od Tamiye roztrhne, nicméně i to má své mínus – přílišné natáhnutí samolepek způsobí jejich deformaci, takže pozor, ať máte rovně nápisy atp. S polepy jsem nemusel nic dělat, pouze okna jsem vyřezal skalpelem, aby zůstaly jen černé rámy.
Celkově mohu říci, že se s karoserií velmi dobře pracovalo. Pečlivost je však nutná především pokud se rozhodnete maskovat a následně barevně odlišit oblouky okolo kol, podobně jako jsem to udělal já. To však řeší dobře tvarovatelná maskovací páska o šířce do 6 mm, případně maskovací kapalina. Co bych karoserii vytknul (bráno z modelářského, ne závodního hlediska) je její poměrně znatelná křehkost. Už při vybalení byla ve srovnání například s Tamiyou patrná menší tloušťka lexanu. Karoserie mi jednou spadla na koberec z výšky cca 1 m a už na dvou místech se objevily drobné praskliny v lexanu. To je ale daň za již zmíněnou dobrou cenu.
Na závěr bych podobně jako v mé předchozí reportáži vyzval všechny začátečníky, aby se pustili do práce bez obav, protože ani já neoplývám šikovností a pokud do práce vložíte trpělivost a čas, dosáhnete stejného výsledku – takto nalakované auto není žádná věda. Pro ostřílenější jezdce by to zase naopak mohla být výzva, protože konkrétně v kategorii hobby, kam tato karoserie patří, bychom měli dbát i na to, jak naše auta vypadají.
Výsledek práce můžete shlédnout v galerii níže.
